Je 30.6. Hurá, začínají prázdniny. Od 21.12.2012 uplynulo více než půl roku, pamatujete ještě? V tom přívalu nového a mnohdy převratného se mi chce na chvíli zastavit a popřemýšlet, co to teď u nás prožíváme.
Shrnutí současného stavu oproti lednu 2013 nevypadá pro mne příliš pozitivně:
- Tehdy jsme měli v čele vlády možná nejlepšího premiéra od vzniku ČR (jakkoliv je těžké porovnávat nadšená a nevytvarovaná 90. léta se současností).
- Na Hradě jsme měli velmi solidního prezidenta, který se navíc odhodlal k zajímavému a ozdravnému impulsu do společnosti: amnestii.
- Na pražském magistrátu to vypadalo na solidní pravicovou vládu až do řádných voleb v roce 2014.
Najednou střih, máme konec června:
- Premiér Petr Nečas v demisi dosluhuje, cosi jako „premiér“ Jiří Rusnok hledá morálně ne příliš silné jedince, aby mu pomohli sestavit neústavní „vládu“.
- Naše rozhodnutí zvané přímá volba prezidenta přineslo logický výsledek: masy si zvolily Miloše Zemana, toho času již jen prázdnou schránku zbytečných a nelogických řečí, nejapných replik, ale plnou osobně nevyrovnaných účtů, které si teď bude prostřednictvím nás občanů vyřizovat. (Jak smutné je porovnání s Milošem Zemanem v roce 1989, kdy jsme jej jako studenti nadšeně vítali, a za poslední peníze kopírovali jeho články).
- V Praze se nám situace změnila, TOP09 ukázala své pravé cíle a motivy. K mému zklamání jimi nejsou obroda pravice a pravicové politiky. Jednak nelze o sobě říkat, že jsem pravicový a poté levičácko-komunisticky nařídit uzavření všech škol shora (k čemu jsou pak starostové městských částí a ředitelé škol, nenahradíme je počítači?), a za druhé jít k moci odvoláním jediných možných pravicových spojenců za spolupráce s podivnými typy z ČSSD hovoří za vše.
Hrana první: právní stát
Petr Nečas a jeho vláda nás posunuli dopředu. Poprvé od r. 1989 nastal důraz na prosazování práva, policie a státní zastupitelství dospěly a začaly konat. Plk. Kubice ministrem vnitra, to byl před několika lety scénář velmi novátorského sci-fi filmu. Všechny přírodní a společenské děje mají charakter kmitavého článku, a tak i zde dochází k posunu na samou hranu anebo případně i za ni. Jakkoliv jsem potěšen sebevědomím Policie ČR a SZ a vím, že v celé řadě okolních zemí by tak nezávislý zásah nebyl realizovatelný, narůstá pachuť z teatrálnosti, nepromyšlenosti a z velmi pravděpodobné důkazní nouze vůči obviněným. Věřme, že viditelné dění posledních týdnů je pouze předehrou ke skutečně závažným případům. Samotná složitost případů vede k možnosti jasných soudních verdiktů za 2 až 3 roky, a to ještě budeme muset na této cestě nově definovat pojem korupce, neboť současná široká definice by limitně vedla ke konci správy věcí veřejných, a tedy k zániku demokracie jako takové.
Testování právního státu probíhá i na jiných frontách: brzy začnou soudní líčení s R. Janouškem, D. Rathem. Tento týden pražský soud rozhodl, že pravděpodobnostní indicie spolu s dobře zpracovanými důkazy jsou přípustné při rozplétaní kvazi-legálních ekonomických propletenců (Ivo Rittig versus Protikorupční fond K. Janečka). No výborně, tak pojďme dále!
Hrana druhá: neústavně jednající prezident
Prezident Zeman testuje hrany našeho ústavního a politického systému skutečně razantně. Podle mého názoru není „v duchu“ naší ústavy jmenovat premiéra a vládu bez konsensu s parlamentem, a prezident tedy jedná neústavně. Naše ústava však má ve svém srdci prakticky všemocný a z venku nerozpustitelný parlament a tak se prezident vydává na pro něj zvláštní a věřím předem prohranou cestu. Toto však míním ve střednědobém horizontu několika let, krátkodobě mu jeho snahy mohou přinášet dílčí „úspěchy“. Uvozovky používám proto, že zatím nenacházím ani náznak pozitivní motivace těchto prezidentových manévrů pro další vývoj a budoucnost naší země. Pro ústavní a politický systém bylo bývalo jasně nejlepší, aby (konečně zase!) vláda dovládla řádné volební období a byla případně vystřídána jinou vládou na další 4 roky. Sestřelení Nečase ve ¾ volebního období by tak mělo být špatnou zprávou i pro jeho odpůrce a voliče ČSSD. A když do toho všeho ještě hodil prezident menší ústavní granát, máme zaděláno na delší období politické nestability. Dlouhodobě soudím, že nejlepší stav je, když je vláda co nejmenší a nových zákonů vzniká co nejméně, takže politická nestabilita může být pro hospodářství, státní rozpočet a společnost i přínosná. Je zde koneckonců příklad první Topolánkovy vlády, která důvěru poslanců nezískala, a státní rozpočet a veřejné finance se vyvíjely v daním období mimořádně dobře. Tím však, samozřejmě, srovnání tehdejší vlády a Rusnokovy „vlády“ končí, protože Topolánek byl vítěz voleb a hledal parlamentní podporu.
Pravým bodnutím do těla Ústavy není Miloš Zeman, ale nekoncepční změna zvaná přímá volba. Zvláště když si zpětně vybavuji motivy, proč byla zavedena. Soudím, že ji nechtěla ani jedna seriózní politická strana a ani občané. Ptal jsem se v inkriminované době schvalování přímé volby řady známých a přátel na jejich názor. Když už zazněl menšinový názor „pro přímou volbu“, tak na otázku „proč“ už nezbývaly argumenty a nakonec dotyčný (dotyčná) usoudili, že lepší je nic neměnit. Obávám se, že takto iracionálně to tehdy proběhlo. Měli bychom seriózně zvážit návrat k volbě nepřímé anebo po větší diskusi zkusit vykročit zpět k monarchii.
Další hrany
Další hranu nám nastavují komunisté. Strana, která se stále hlásí ke krádežím majetků a vraždění odpůrců, cítí svou šanci přispět k tomu, aby za pár let třeba již žádné parlamentní volby nebyly. Za mohutného přispění i veřejnoprávních médií nás soudruzi svým nepřekonatelným newspeakem vyučují, jak by situaci nyní řešili. V souvislosti s 63. výročím justiční vraždy doktorky Horákové je to společenský test obzvláště nechutný.
Stále si však myslím, že tehdejší rozhodnutí zejména prezidenta Havla nezakazovat KSČ(M) bylo správné. Při rekapitulaci posledních 20 let docházím k názoru, že izolace cca 10% až 20% volebních hlasů do ghetta neslušnosti a opovržení také přispěla k solidnímu fungování země a vlád vedených ODS nebo ČSSD bez rudých košil.
Velkou hranu, pro nezasvěcené zničehonic, přinesl Andrej Babiš. Ve chvíli, kdy bytostně potřebujeme kvalitní a kritické myšlení posilující média, kupuje tento zvláštní pán s podivnou minulostí i podivných názorů MAFRU. Vlna pohybů a přesunů v médiích, majetkových i personálních bude ještě veliká.
Posílíme nebo ztratíme?
Myslím, že vše výše uvedené je možné právě proto, že již jsme dospělou a solidně pevnou demokracií. Hospodářsky jsme silní, naše firmy se lépe než kdykoliv v historii prosazují ve světě. Veřejné finance se poslední roky zlepšovaly, jakkoliv bych si přál rychlejší a razantnější tempo.
Jak řekl jeden můj přítel: existuje možnost, že se teď vydáme cestou mečiaristického (zemanovského) státu, a lépe bude za mnoho let. Já dodávám, že druhou možností je, že náš systém a společnost si s touto mezní společensko-politickou situací poradí tak, jako když v roce 2009 Ústavní soud zrušil předčasné volby. To ve finále také systém posílilo a očistilo.
Trochu teď připomínáme firmu, která solidně funguje a přináší dobré výsledky. Přichází nový generální ředitel a mění organizační strukturu, protože se mu ta současná prostě nelíbí. To firmu zastaví a ohrozí na trhu. Nakonec se však pod dalším novým ředitelem za trhu zachrání. Manévr to však byl z hlediska prosperity firmy úplně zbytečný. Náš „reorganizační“ proces bude také na několik málo let a nebude to hezká cesta.